Začátkem února byla ve Vinohradském divadle již popáté uvedena slavná komedie Karla Čapka nazvaná Loupežník. Ředitel Tomáš Töpfer ji nastudoval s mladou herečkou Sabinou Rojkovou, jejím partnerem se na jevišti stal ostřílený Marek Holý. Významný byl v této souvislosti i divadelní návrat Hany Maciuchové, která ztvárňuje jednu z postav. Co o tomto díle prozradil sám Töpfer, se dozvíte v tomto rozhovoru.
Proč jste si vybral k inscenování hru Loupežník? Máte k ní nějaký osobní vztah?
K této hře opravdu mám osobní vztah, roli Loupežníka jsem jednak kdysi hrál, a dokonce jsem tu hru už i režíroval. A byla to také jedna z prvních Čapkových her, kterou jsem si přečetl.
Hra je téměř sto let stará a její autor nebyl – v době, když ji psal, příliš zkušený dramatik. Nevadí to?
Loupežník patří mezi nejhranější hry, ač je to mladická komedie, což je na ní právě pozoruhodné. Co se týče dramatické stavby a tématu, předčila podle mého názoru všechny další Čapkovy hry, při vší úctě k dramatům jako Věc Makropulos nebo RUR… Loupežník prostě stále žije!
Kdybyste byl mladý herec, lákalo by Vás si roli Loupežníka znovu zahrát?
Já už bych dnes chtěl hrát spíš roli Profesora, ve hře jde o rozpor mezi neodpovědnou láskou a povinností vůči ostatním a světu – ale Čapek nestaví tyto protiklady proti sobě a nesoudí je. Když je člověk mladý, fandí Loupežníkovi, když zestárne, fandí Profesorovi a rozumí mu.
Podle čeho jste vybíral hlavní představitele?
S Markem Holým, který hraje Loupežníka, spolupracuju už mnoho let, je to vynikající herec, prošel velkými divadly a výborně zvládá velkou scénu, a je to podle mého názoru herec, který patří k nastupující generaci Vinohradského divadla. Sabina Rojková je mladá talentovaná herečka, je jí sedmnáct, což je přesně tolik, kolik bylo Olze Scheinplugové, když poprvé nastudovala roli Mimi. Sabina hrála hlavní roli ve filmu Poslední cyklista, k němuž jsem napsal scénář, považuju ji za slibnou herečku. Těší mne, že se na vinohradské jeviště opět vrací Hana Maciuchová v roli Fanky, ostatně, ona už v Loupežníkovi také hrála, v inscenaci z roku 1972 nastudovala roli Mimi.
Oproti Čapkovým časům se doba se změnila, říká se, že dnešní mladí lidí jsou cyničtí, nebude se tato křehká hra dnešním divákům zdát směšná? Čím může Loupežník zaujmout na počátku 3. tisíciletí?
Myslím, že určité prožitky a emoce jsou pořád stejné bez ohledu na čas, a pokud se některým věcem dnešní v hledišti mladí smějou – což jsem zažil, protože jsem v divadle pro mládež jako herec začínal - tak je to často z rozpaků nebo proto, že ten cit nechtějí přiznat.
Takže o aktuálnost Loupežníka se rozhodně nebojím.
Text: Otiz
Foto: Divadlo na Vinohradech