Deset hodin, patnáct koncertů, asi sto padesát písniček, dva a půl litru tekutin, zhruba tisíc spořádaných kcal, osm potkání s kamarády a stovky skvělých vjemů. Takový byl z mého pohledu devátý Pražský Majáles, který se konal ve Stromovce v úterý 30. dubna 2013. Pojďte se mnou projít hudební část programu, která se dala za celý den stihnout.
Do areálu jsem dorazil chvíli před třináctou hodinou, protože právě s jejím úderem mělo všechno vypuknout. Svou úterní hudební megadávku jsem započal u RedBull Tour Bus stage, kde zahajovali Prago Union. Kato s Marem a Champion Sound Livě bandem namíchali zajímavý set včetně hitů „Kandidát vět“ či „Hip Hop“. Frontman skupiny také prozradil, že nové album bude na světě už brzy: „Nový věci čekejte v polovině června. Deska se bude jmenovat Vážná hudba,“ řekl Kato.
Pak už jsem se vydal do hlavní části areálu k největšímu pódiu (MAYZUS stage), kde vystupoval se svou kapelou Michal Hrůza. Také on potěšil řadou známých písní jako „Černý brejle“ nebo „1+1“. Jelikož se koncerty na různých stagích překrývaly, posunul jsem se do cípu k řece, kde byla umístěna „AVG stage“, na níž většinou sedící publikum bavil Xindl X. Slunce ještě bylo příjemným společníkem a slibovaný déšť v nedohlednu.
Vrátil jsem se k hlavní scéně, kam dost lidí přilákali v černočervené atmosféře ladění Mandrage, kteří také pracují na nové desce. Problém u jejich programu spočíval v nepříjemném praskání z reproduktorů pro mě neznámého původu. Každopádně šlo o rušivý element, který mě donutil jít se občerstvit. Také organizátoři Majálesu letos přešli na tvrdší vratné pivní kelímky, navíc si nechali dodat vylepšenou verzi s držákem a potiskli je vlastním vtipným obrázkem. Dalším plusem a naprostým obratem od většiny podobných akcí bylo povolení vnášet vlastní nealko nápoje v PET lahvi až do objemu 0,75 litrů. Jako bonus ještě zmíním povolení libovolného pořizování foto a video záznamů, což bylo dokonce podpořeno výzvou o pochlubení se na stránkách festivalu. Za to vše patří pořadatelům velká pochvala a dík.
Já už se ale pomalu přesunul k trochu menší Gambrinus Excelent stagi, na ní to totiž rozbalili UDG. První bod v programu, kde se přelévala energie a trochu toho pohybu nikomu neuškodí. Naštěstí kluci nepřivolali skladbou „Zpěvy deště“ nebeské kapky, a tak se mohla pomalu plnící se Stromovka dál dunět v příjemné atmosféře. A to jak u Charlie Straight, kde slavil narozeniny klávesista Michal Šupák, podobně jako dříve na stejném místě Karel Heřman, tak později u koncertu Wohnoutů.
Po Matěji Homolovi už vystupovali na dvou hlavních pódiích se svými kapelami vlasatější zpěváci. Jiří Macháček s Migem 21 naladili publikum svými typickými skladbami jako „Malotraktorem“, „Na zotavenou“ či „Máma se vrací“. Odběhl jsem si chvíli do pravé části areálu na PSH, jejichž koncert Orion se zraněnou nohou prakticky odseděl, ale už jsem zase pelášil zpět na Gambrinus Excelent stage, kde od devatenácti hodin hrábli do nástrojů kluci z Vypsané fiXy. A tady už se program lámal.
V areálu bylo tolik lidí, že si před každým pódiem mohla právě hrající kapela pochvalovat početné fanoušky, třebaže se koncerty částečně překrývaly. Tomáš Klus si se svou cílovou skupinou hýčkal ty své písněmi jako „Pánubohu do oken“, „Přičichnutí alergikovo“, ale i odlehčenějšími „Da.Muklův meč“ a „LeHomoLe“. Tak jako loni jsem i letos na zadní stagi stihnul část koncertu ska kapely Sto zvířat. Ovšem čas byl neúprosný a bylo potřeba jít zase dál.
Konkrétně na Chinaski. Jejich více než hodinový set provázelo drobné mrholení a všichni doufali, že se nerozprší. Michal Malátný s kolegy zahrál řadu známých hitů napříč tvorbou. Namátkou „Vedoucí“, „Drobná paralela“, „Stejně jako já“ či „Klára“. Zlatým hřebem festivalu ale byl hodinu a půl dlouhý koncert kapely Kryštof, která si ven přenesla vše z nedávného halového turné. Jen balónky mohl nahradit v několika bodech programu krásný ohňostroj. Jelikož jsem na turné byl, odskočil jsem si na chvíli vedle na Monkey Business, kteří hráli zároveň, a stejně jako Kryštof, výtečně. Pražský Majáles po hudební stránce velmi potěšil a připomněl, jak skvělé to bude na letních festivalech. Snad se to letos obejde bez deště. I Richard Krajčo při pohledu do davu uvedl: „Na tohle jsem se těšil rok a půl.“
Text: Pavel Urban
Foto: Tomáš Kubák