Mé velké dobrodružství začalo v Záhřebu, kam jsem se svezl autem s jedním chlápkem, který měl stejnou cestu a volné místo. Z České republiky mě vyprovodilo deštivé počasí, ale chmurné chvilky jsem zaháněl pitím piva z plechovky. Koupil jsem si 9 kousků, přeci jen nás čekalo 12 hodin cesty a potřeboval jsem na chvilku usnout. V Záhřebu také pršelo a po těch pivech mi nebylo právě zrovna do skoku. S poděkováním jsem se rozloučil a vyrazil vstříc neznámému městu.
Nejzajímavější na celém místě bylo ohromné pohoří a majestátní kostel, jež se nad Záhřebem tyčí. Strávil jsem zde dvě hodiny a bohatě to stačilo. Pak jsem zamířil na „autobusák“, abych se dostal na Plitvická jezera, která jsou jedním z největších lákadel Chorvatska. U hlavní brány bylo asi tisíc lidí, což bych mimo sezónu nečekal, vstupné činilo 110 kun (360 Kč), ale naštěstí jsem ho platit nemusel, jelikož mě omylem přiřadili k monstrózní německé skupině. Národní park Plitvických jezer a vodopádů je neuvěřitelně velký a pro přemisťování lze využít minibusy a lodě. Člověk si tady hned vzpomene na některé scény z Vinetua. Musím uznat, že vidět tento přírodní zázrak naživo je opravdový zážitek.
V osm večer jsem se dostal do Zadaru, ke kterému jsme dojeli přes Národní park Paklenica, kde byly ještě vidět zasněžené vrcholky hor. Zadar je nádherné přímořské město, zde jsem také poznal svého prvního japonského kamaráda (jméno si bohužel nepamatuju, říkal jsem mu „My Friend“), který vyprávěl, že dostal od rodičů dost peněz, tak se rozhodl poznat svět. Loučení proběhlo v momentu, kdy já šel do hostelu za 8 euro a on do 4* hotelu.
Ráno po vykouknutí z okna se mi hned zlepšila nálada. Bylo nádherně, tudíž čas vyrazit do Splitu. Tam jsem strávil báječné dva dny. Toto město má své kouzlo a určitě stojí za návštěvu. Docela mě zaskočil i velký počet japonských turistů mimo sezónu. Na Split budu obzvláště vzpomínat, protože jsem si díky své šikovnosti rozřízl nohu v moři, které mělo mimochodem jen 17 stupňů.
Další zastávka byla v Dubrovníku. Už samo o sobě to slovo zní mocně a tajemně. Při příjezdu vás překvapí neuvěřitelný, a podle mého názoru přehnaný, most, ale budiž. Vše vynahradil pohled na staré město. Je to fakt nádhera. Vstupné se neplatilo, což mě překvapilo, protože v Chorvatsku se s prominutím platí i za prdnutí. Celé 3 hodiny jsem strávil procházením se po pevnosti, a poté jsem šel pár kilometrů za město udělat panoramatickou fotku. Byla to krása, jen tak sedět na lavičce a představovat si, jak to tam asi vypadalo dříve. Po dni a půl stráveném v tomto fascinujícím městě jsem se s Chorvatskem rozloučil a byl čas přesunout se do města Herceg Novi, které leží v Černé hoře.
Kdybych měl tuto zemi ohodnotit, plusem byla určitě příroda, neuvěřitelně čisté moře i města. Nikde nebyl problém domluvit se anglicky. Naopak mě zklamalo chování Chorvatů k turistům a vysoké ceny. Navzdory tomu myslím, že Chorvatsko stojí za návštěvu, samozřejmě ne formou českého turismu, kdy se většina lidí jen vyvalí na týden na pláži.
Text: Luboš Kováč
Foto: Luboš Kováč