Po nočním přejezdu vlakem z Tbilisi jsme se konečně dostali do Jerevanu. Po 10 hodinové jízdě vlakem ve 3. třídě jsem se potřeboval vysprchovat, odblešit a narovnat záda, tak jsme hnedka zamířili do hostelu. Odpoledne byl čas na výlet, a tak jsme jeli maršutkou do nejsvětějšího města Echmiadzinu, kde se nachází nejstarší katedrála na světě. I odtud se šířilo křesťanství do Evropy. Je to opravdu nádherná stavba, okolo které jsou zahrady a malé kostelíky.
V Gruzii jsem byl před dvěma lety a slíbil si, že se tam musím ještě vrátit. Svérázná země plná super lidí a nádherných míst. Na hranici jsme s Ivetou a Adrianem (Češka a Francouz, které jsem potkal v Turecku a rozhodli jsme se chvíli cestovat spolu) vzali maršutku a vydali se do Batumi. Město milionářů, které je plné neuvěřitelných kýčovitých staveb.
Psí detektiv hledá sponzory na výcvik v tuto chvíli jediného psa v Evropě, který bude umět na základě pachových stop najít jiné ztracené zvíře. Stafordšírská bulteriérka Faru už nyní úspěšně zvládá stopy i několik hodin staré na vzdálenost několika kilometrů. Chcete pomoc v záchraně ztracených mazlíčků? Prozradíme vám, jak se můžete zapojit.
Po Řecku jsem si „odskočil“ na několik dní zpátky do Čech, jelikož se ženil nejlepší kamarád. Loučení bylo velmi těžké, protože druhá etapa mé cesty bude dlouhá. Navázal jsem tam, kde jsem skončil, takže jsem nasedl do letadla do Istanbulu. Tam jsem se moc neohřál a hned pátral po busu do Trabzonu. Bylo ale už pozdě večer a nic nejelo, tak jsem musel přestoupit v Samsunu.
Po neuvěřitelné rozlučkové párty v Ohridu jsem v neděli ráno vyrazil s ohromnou bolestí hlavy směr Řecko. Přes hranice nic nejelo, tak jsem si musel za 5 € vzít taxi na hranice a odtud stopovat do nejbližšího města Florina. V 9 ráno jsem se tedy snažil chytnout nějakého dobráka, ale auta mě míjela jak mrtvého psa. Bylo šílené vedro, už jsem se ani nekoukal na to, koho stopuju, jen jsem instinktivně držel ruku s nataženým palcem.