Příběh o králi Artušovi, legendárním meči a rytířích kulatého stolu zná snad každý. Středověká legenda vypráví o lásce, přátelství a cti, ale také o vášni, zradě a pomstě. Dosud nevíme, zda jsou Artušovské legendy vyprávěny na základě skutečných událostí, nebo jsou čistě smyšlené. Možná právě to jim však dodává své zvláštní kouzlo.

Muzikálové zpracování má velmi originální pojetí. Našimi průvodci jsou Morgana (Lucie Vondráčková), Artušova nevlastní sestra a Merlin (Martin Pošta), mocný kouzelník. Navzájem se doplňují a tvoří k sobě krásný protiklad – na temné straně intrikánka toužící po moci, krutá a nelítostná. A za dobro bojující starý kmet, jenž má ideál dokonalého krále, který se mu ale stále nedaří naplnit, neboť každý z jeho adeptů selže. Ač by se zdálo, že postavy jsou přesně definované, během příběhu se ukazuje i Merlinova stinná osobnost a Morgana závěrem dostává šanci stát se dobrou.

Samotný děj je rozdělen do jednotlivých obrazů, díky nimž se v příběhu nikdy neztratíte. Hned od začátku jste vtaženi do dění dynamickou silou, a to především díky netypickému hudebnímu zpracování, které v sobě nese sílu a energii. Zajímavé je, že během celého představení je na pódiu stále přítomna většina herců, i když se zpívají duety nebo sólovky. Všichni tak obohacují scénu a osobně to na mě udělalo větší dojem, než leckteré kulisy, které doplňují jiná představení.

Postavám Uthera (Václav Noid Bárta) a Igrain (Zlata Kinská), Artušových rodičů, je věnován sice malý prostor, rozhodně však na jevišti zazáří. Krásná a svůdná Zlata zavlní svými boky tak, že by jí odolal málokterý muž a vášeň, která Noida táhne k této krásce, z něj přímo srší. Artuš v podání Kamila Střihavky působí zpočátku nesměle, mnohdy legračně. Když jej vidíte co by zamilovaného mladíčka, věříte při pohledu na něj, že opravdu poletuje v sedmém nebi. A co by ne? Když se poprvé na jevišti objeví jeho milá Ginnevra (Iva Marešová), zatají se vám dech. Blonďatá herečka nejenže líbezně vypadá, ale i zpívá jako anděl. Kdo by se tak mohl divit, že chudák Lancelot (Viktor Dyk) podlehl jejímu kouzlu. Nutno však dodat, že Dyk by svým jedinečným šarmem a krásným projevem okouzlil snad každou ženu.

Příběh se dál odvíjí svou vlastní cestou. Soucítíte s hlavními postavami. Jejich tíhu osudu, smutek i neštěstí budete vnímat i v poslední řadě sálu. Herci často komunikují s publikem, které je tak stále na pozoru. Tu a tam přijde pěkný vtípek, někdy zase malé zamyšlení. Jako například Merlinovo prohlášení: „Bozi zešíleli, když stvořili ženy“.

Po dlouhé době si v muzikálu znovu zahrála Lucie Vondráčková, která si svou roli náležitě užívala. Ztvárnila Morganu s takovou chutí a energií, že byste před ní smekli klobouk. Speciálně pro Kulturní Puls nám odpověděla na top 3 otázky, týkající se muzikálu.

Lucko, jaké pro vás bylo působení v muzikálu a co vám přineslo?
Morgana mě provází životem už více jak sedm let. Přineslo mi to spoustu nových kamarádů a kolegů, odneslo ještě více nervů a namožených svalů.

Máte nějaký osobní vztah k legendě o Excalibru a králi Artušovi?
Teď už je můj vztah samozřejmě velmi osobní. Je propojený se všemi peripetiemi, úspěchy, neúspěchy, láskami i neláskami za celé období, co tenhle kus hrajeme. Je to barevný a dramatický příběh a člověk doufá, že některé z emocí, které zná z jeviště, najde i cestou ve svém životě.

Muzikál bude pravděpodobně v září obnoven, chtěla byste v něm i nadále účinkovat?
Jsem ráda součástí projektů od začátku do konce. Někdy to z různých důvodů nejde, ale u Excalibru vidím nadějné vyhlídky.

Původně se zamýšlelo, že muzikál Excalibur skončí. Vzhledem k jeho velké návštěvnosti a popularitě se však zvažuje, že by mohl od září letošního roku pokračovat i nadále. Poslední představení je zatím na programu v neděli 13. června od 14 hodin v prostorách divadla Ta Fantastika. Vy se zatím můžete těšit na exkluzivní rozhovor s Viktorem Dykem, který vyjde na našich webových stránkách už tento týden.