Kulturní servis Puls

Hanna (Saoirse Ronan) vyrůstá ve finské divočině po boku svého otce (Eric Bana), který ji vychovává velmi tvrdě. Učí ji lovit, zabíjet a přežít. Z blonďaté dívky s něžnou dětskou tváří se tak stává nemilosrdný zabiják, obratný bojovník a nebezpečný protivník. Vše je však zatím jen pouhou přípravou na to, co se má teprve stát. Kromě umění boje se otec dceru snaží také vzdělávat. Předčítá jí různé definice ze slovníků, ale o svých osobních zkušenostech nebo o běžném životě jinde se už nezmiňuje. Čas utíká a Hanna ví, že je připravená. Začátek její mise se blíží. Nesmí zklamat, na všechno má pouze jeden pokus. Úkol zní jasně – zničit Marissu Wieglerovou (Cate Blanchett). A tak začíná nelítostný souboj o život, ze kterého může vzejít pouze jeden vítěz. Už nebude hubit jen divoká zvířata v lese, nyní bude vraždit lidi. A zabije jich tolik, kolik bude třeba.

Herecké obsazení snímku je skvělé, dokonce by se dalo říct, až překvapující vzhledem k výsledku. Cate Blanchett se sice ve filmu objevuje často, ale nemá v něm příliš prostoru pro plnohodnotné ukázání svých kvalit. Role Marissy Wieglerové jí však perfektně sedla. Pozadu nezůstává ani Eric Bana, kterého můžeme znát třeba z filmů „Star Trek", „Černý jestřáb sestřelen" nebo „Hulk". Předvede se především v bojových scénách a věřte, že byste ho rozčíleného potkat nechtěli. Ač je jeho postava v ději důležitá, její úloha nebo spíše to, jak se k celé zápletce dostala, není příliš objasněno. Což bohužel není poslední otazník, který v příběhu zůstane neobjasněn. Saoirse Ronan zřejmě učarovala režiséra už při spolupráci na zmiňovaném snímku „Pokání“. A jak by také ne, když za to pak byla nominována na Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. I ve filmu Hanna dokazuje své kvality. Sehrát toto muselo být opravdu náročné. Většinu děje s někým bojuje o život nebo se snaží utéct. Postavu se jí podařilo ztvárnit natolik důvěryhodně, až vás z toho zamrazí.

Zvláštní je však příběh samotný. Působí nedotaženě a trochu jako vytržený z kontextu, až se nechce věřit, že je jeho režisérem opravdu Joe Wright. Sice bude divák ušetřen zbytečných povídaček a nudných konverzací, na druhou stranu však bude možná trpět pocitem, že si odskočil na záchod a unikla mu nějaká důležitá scéna. Vazby mezi hrdiny jsou pouze nastíněné, stejně jako důvody, proč proti sobě bojují. Navíc je pak ve filmu několik momentů, které působí trochu neuvěřitelně. Hanna se snaží dostat z marocké pouště zpět do Evropy, aby se v Německu znovu setkala se svým otcem. Ačkoli u sebe nemá ani korunu, cestování jí nedělá sebemenší potíže. Narazí na rodinu s karavanem, do něhož se vkrade. I když se na to pak přijde a vše působí záhadně, nikomu to nevadí. Vypadá to trochu americky – nic se nemusí řešit, hlavně když se všichni usmívají. Podobně je tomu ve chvíli, kdy dívka hledá jednu důležitou odpověď. Přestože nemá peníze a počítač v životě neviděla, objeví se v internetové kavárně a bez problémů si vše vyhledá na webu. V tu chvíli vás možná napadne, zda už je nejmladší generace tak vyvinutá, že se nemusí na nic ptát a elektroniku ovládá automaticky.

Snímek „Hanna“ byl uveden na probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary v sekci Půlnoční filmy. Pro veřejnost bude přístupný od své premiéry, která bude ve čtvrtek 7. července. Lze však předpokládat, že velkých úspěchů se asi nedočká. Ačkoli předvedla herečka Saoirse Ronan kvalitní výkon, je trochu smutné, že to muselo být zrovna ve filmu o brutálně vraždící holčičce s něžnou tváří.


Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Falcon