Již po třinácté vzdoroval prostor bývalého letiště v Hradci Králové náletům fanoušků všech národností. Pod otevřeným nebem vystoupili různorodí interpreti, projekty a nouze nebyla ani o freestyle rapování nebo taneční kontesty. Festival letos nabídl zahraniční špičky, jakými jsou Cee Lo Green, Krs-One, Dilated Peoples, Onyx a další. Z domácího rybníku se představili například PSH, Vec, a po roční pauze se ukázala i jihlavská partička Pio Squad.
Zapadající slunce nad areálem vítalo desítky nově příchozích fanoušků a na hlavní stagi se vystřídali Prago Union s Majkem Spiritem. Ten s sebou přivezl i celou crew H16. Ale místo slovenské klasiky jsem dal přednost Madame Pepper. Britská zpěvačka a talentovaný český hudebník Radimo měli v plánu předvést jejich vinylovou radost – album „Drummond“. Během vystupování je doprovázel londýnský rapper Artcha, jehož nezbednost a zajímavá flow dodávala show přirozenost, i když mě občasné „hejhouování“ publika přišlo zbytečné. Madame Pepper sametovým hlasem vždy jmenovala a naťukla další track, že ani nebylo znát, jestli stále zpívá, nebo k nám mluví.
„Ruky horé“
Program v Boombox hangaru se o hodinu opozdil a na slovenského veterána jsme si museli počkat. Vec si vzal na pomoc Škrupa, který podpořil track „Kúsky mňa“ a kontroloval show za DJ pultem. Dalším trackem se stal „Pohár vína“ o pěstování vinné révy a jejím nadužívání. Vec netíhne k trendu rapovat o hulení a typickém machrování kolik toho kdo vyhulil a kvůli zvýšené toleranci ho nesundá hašiš. Kvalitní výběr z jeho tvorby završil remix na 1. milion, kdy se z backstage vyřítil Tatranský pes neboli Zverina s hasicím přístrojem v ruce.
„That makes me crazy!“
Na hlavní stagi se zatím připravil Cee Lo Green. Tento americký rapper, zpěvák a herec je držitelem pěti cen Grammy a jeho malé buddhovství rozpoutalo nezapomenutelnou show. Zazněly všem známé hity „Fuck You“ nebo „Crazy“. Kapela byla z většiny tvořena krásnými (spoře oděnými) ženami. Dvě tanečnice v rudých šatech se vášnivě sváděly, zatímco si Cee Lo důrazně podupával a jeho roztomile odstávající ruce jako by byly připraveny obejmout celý areál. Energie se řítila po kilogramech na vlně funky soul beatů a následné cover verze na „One more time“ od Daft Punk nebo „Smels like teen spirit“ od Nirvany byly pomyslnými uvaděči na nejvyšší letovou hladinu. „Na co jste přišli, pánové?“ – „Na tohle,“ odvětil Matěj Ruppert a ukázal na pódium. Vedle stojící Dan Bárta pokýval hlavou a dodal, že na další koncerty se nechystají. Cee Lo Green už v předchozím rozhovoru pro iDnes uvedl, že jeho hudba má s hiphopem pramálo společného. I přesto si fanoušci našli cestu do hlubin tohoto soulového pohodáře a sami se ukázali jako publikum s citem pro věc.
„Moje hobby možná proti morálce je, ale fuck it“
Na živelných vlnách jsme doklouzali do Boombox hangáru, kde se chystal grime line-up s předním UK interpretem, P-Moneym. Ten chystá spolupráci se Smackem, ale zatím není jisté, kdo se postará o produkci a jestli Smack dá opět přednost angličtině. Atmosféru od jedenácti tlakoval londýnský ShaoDow a celý hangár následně dostal do varu punk-grimer Smack s hypemany Tchagunem a Barenzem. Tracky „Problem“ z dob Iscream Boyz 1, „Ty nevíš co sem dělal dřív“, nebo klidnější „Nesu se jak páv“ vystřídal tzv. „back to back“, kdy se Tchagun, Smack a Barenz střídali na různých riddimech. Na škodu mi přijde, že Tchagunovi a Barenzovi je hůře rozumět, což se odrazilo i v tom, že Smackovi někdy nestíhali dělat ad liby. Pro zapomnětlivější nakonec připomněli výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy roku 1968 a zmizeli v backstagi.
P-Money, člen londýnské OGs crew, přivezl nálož čistého dupstepu a řádné grime flow. Bass Cannon nebo Dupsteppin' se pomalu stávají klasikami britské scény a snad se časem najde více fanoušků v Česku, kteří budou znát tyto věci víc jak na jeden poslech. Bohužel se v půlce vystoupení vypojila technika a po několika minutách P-Money odkráčel pryč.
Za první den této obrovské akce jsem se přesvědčil, že Hip Hop Kemp nemá přesných žánrových hranic a mezi spoustou „true school“ rapu si každý najde své.
Text: Martin Hrnčíř
Foto: Štěpán Landa